1. díl-Nový začátek se blíží

18. dubna 2012 v 22:45 | Zef |  Nový začátek - příběh

Dneska se to stalo zas, začíná mě to štvát. Připadám si jak magnet na tyhle věci.
Takřka vždycky když se přestěhujeme můj první zážitek skončí tím, že vypadám a uvažuju tímhle způsobem. Pchaa to je hrůza musím s tím něco udělat. "Večeře," ozvalo se z kuchyně. "Hmm... co asi bude k večeři," uvažoval jsem nahlas "no co jdu se podívat."

"Pro pána jak to zase vypadáš, copak jsem ti neříkala ať už s tím konečně přestaneš?!" A je to tu zase. "Neboj už se to nestane, dobře?" "To jsi mi sliboval i naposled a jak to skončilo? Jen se koukni!" Je pravda že moje máma to se mnou nemá zrovna lehký a myslím že mít takovýho syna zabil bych ho, ale nemůžu přece za to že jsem "magnet" na problémy já jím ani bejt nechci, sakra! "A co se stalo tentokrát?" zeptala se mně máma už mnohem klidněji. Uff aspoň že je takle klidná nejspíš už si zvykla. "No..." pustil jsem se do vysvětlování. "šel jsem ze školy rovnou domů, tak, jak si mi říkala, ale když jsem šel okolo toho starýho mostu, tak sem slyšel nějaký výkřiky," " A šel ses podívat," dokončila za mě máma větu. "Přesně tak, byla tam parta nějakejch kriminálníku. Mlátili tam kluka, kterej byl minimálně o 5 let mladší. Prostě sem ho v tom nemohl nechat," řekl jsem možná až trochu přehnaně nahlas tonem jako bych zachraňoval svět. "Ach jo kluku bláznivá to máš po tátovi," pousmála se, to dělala vždycky, když myslela na tátu, ale né nějaký ledajaký úsměv, tenhle vždycky patřil tátovi. "Teď už koukej jíst než ti to vystydne." Zakončilá náš rozhovor. "jdu spát," pronesl jsem líně když jsem dojedl.
"No jen aby." Popravdě spát se mi nechtělo ale musel jsem se klidit, aby zas máma nepřišla s nápadem stěhovat se, ale dneska to vypadá nadějně asi mi dala ještě šanci.

"SAKRA, co to je za rámus," vykřikl jsem, vzbudil mě příšernej hluk co přicházel z ulice, otevřel jsem okno a stála tam velká dodávka, řidič troubil jako šílenec. Co se to sakra děje? Pomyslel jsem si. "Mami? Hej Mami?" zkoušel jsem křičet ale asi mě neslyšela a nebo dělala že mě neslyší podíval jsem se na hodiny, abych zjistil jestli mám zkoušet spát a nebo vstát bylo sice 5 ráno ale spát s šílencem pod oknem? A navíc když troubí, to nejde! Odhodlal jsem se a zkusil vstát. Vstal jsem tak rychle co to šlo abych měl jistotu že znovu neskončím v posteli, zamotala se mi hlava a místo v posteli jsem skončil na zemi. Co víc k tomu, moje šikovnost nezná hranic. Zvednu se a jdu se podívat co se to vlastně děje. Máma stála v obýváku spojeným s kuchyní a mluvila s nějakým mužem, docela jsem se bál, modrý montérky a čepice? Zamyslel jsem se "stěhováci," zařval sem a oba se na mě otočili. "Tak ty už jsi vzhůru," spustila máma, jako by se nic nedělo a jako by venku nebyl ten šílenec. "Ahoj chlapče," řekl onen muž. "Mami co se to tady sakra děje a proč ten chlap venku tak troubí?!"
Máma můj dotaz ignorovala a dost nahlas zařvala "Neumíš zdravit?!" "Na něco jsem se ptal," ignoroval jsem to co řekla, stejně tak jako ona před tím. Přišla ke mně a pošeptala mi: "koukej pozdravit nebo se neznám," tonem takovým že sem až odskočil.
Co se to sní sakra děje?! "Dobrej," odsekl jsem a radši šel zase do pokoje.

Ach jo už je to tu zase, proč se sakra musíme furt stěhovat? To sou ty moje rvačky až tak velkej problém? Pchaaa já to nechápu.

"Pojď dolů," ozvalo se asi po půl hodině. Zdálo se už je máma zase normální.
"A dělej!" Dodala. No a nebo možná ještě ne. Co mi zbejvá stejně musím jít. "Tak hodně štěstí," popřál jsem si a pokračoval.

Musím jen dodat, že mé očekávání bylo naprosto a úplně splněno. Myslím, že moje máma je, jak to jen říct, docela v pohodě. Vidět ji ale naštvanou, to bych nepřál nikomu. Nakonec se ukázalo že ten muž nebyl stěhovák. Vždycky sem se divil kde bereme peníze na to věčný stěhování a dneska jsem to zjistil, nikde. Ten muž byl exekutor, celou tu dobu jsme se nestěhovali kvůli mně, ale protože jsme prostě neměli na to zaplatit jim, veškeré naše stěhování bylo vlastně jeden velký útěk. Teď když nás chytli se asi budeme stěhovat znovu, docela paradox. "Do pr***e! " zařval jsem ještě před tím než jsem spadnul ze schodů. "Sakra já jsem šikovnej". "To jsi," zasmála se máma když šla okolo. Snad se to srovná. "Ale jestli ještě jednou budeš řvát sprostě tak už si pak nezařveš vůbec," někdy mě opravdu děsí. "A vůbec co tady ještě děláš?" jak to sakra myslí? "Padej do školy," dodala. "A jo škola," vyprskl jsem jablečný džus a vyrazil ze dveří jako blesk. "Hej zapomněl jsi tašku." Váááá "do háje,"

Když jsem se konečně dostal do školy bylo už půl devátý.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ria Ria | E-mail | Web | 18. dubna 2012 v 22:49 | Reagovat

No vidíš to, jen tak dál :)

2 Přivýdělek Přivýdělek | Web | 18. dubna 2012 v 23:09 | Reagovat

http://www.clixsense.com/?3881456
Začni si privydělávat při blogování. Denně až několik desítek korun za pár minut. ->> http://bit.ly/HBuUIL

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama