3.díl- stěhování

25. dubna 2012 v 0:17 | Zef |  Nový začátek - příběh

"Hej! Tam nesmíte!" Zakřičel doktor ale když uviděl tu osobu zase rychle vycouval a ještě se jí omluvil. "Ty" ukázala na mě "Co sis sakra myslel, že děláš? Jestli chceš tak moc umřít jdi si někam skočit z mostu nebo pod auto ale nechoď za mejma lidma, už tak mám dost problémů a mám tu řešit další!"
Nechápavě sem zíral o čem to sakra mluvím. "Já se ale nechci nechat zabít!"
Nic jiného mě v tu chvíli nenapadlo. "To jsem taky viděla, ležel si tam nechal do sebe kopat a předtím si vyrukoval s dost silnejma slovama, takže si buď naprostej ubožák co jenom kecá a nebo sebevrah jinou možnost nevidím."
už mě začíná docela štvát. "Hej neignorujte mě laskavě" zkusil se ozvat Keito.
"S tebou nikdo nemluví tak buď zticha ubožáku" pustila se do něj ta osoba.
"Ty buď zticha mě si klidně nadávej ale nadávat mýmu kámošovi to si přehnala." "Jo a co s tím asi tak uděláš vypadá to že se nemůžeš ani zvednout natož něco něco udělat." Jak tohle zjistil to je to až tak vidět. Jestli se mi podaří vstát jednu mu ubalim, jen tak se z toho nevzpamatuje. "Tak co uděláš?"
snažil jsem se ze všech sil zvednout ale nešlo to. "Tak...." "Ha." Povedlo se to, vstal jsem a jednu mu natáhnul. Sundal kabát "Cože ženská" Keita už se zase cítil ignorován a já se jen debilně usmíval že jsem se trefil. Překvapenej sem byl dost, nečekal jsem, že to je ženská, ale štěstí ze zásahu převyšovalo. "Dobrá rána." řekla a plášť dopadl na zem až teď sem si všiml že rána skončila v její dlani "Cože jak je to sakra..." "ale chybí ti obrana" nenechala se mými slovy přerušit a přišla rána od ní, má pravdu nemám vůbec žádnou obranu. Dobrá úvaha během pádu na zem, smál jsem se v duchu, ačkoli nebylo čemu.

Na druhý den mě z nemocnice pustili zbylo mi pár obvazů, sádra a rada.
Máma už čekala venku. "Takže se teď stěhujeme?" zeptal jsem se "Ano, ale už je to naposled" usmála se. " Vážně, jakpakto?" "No nějaká dívka za mnou přišla a říkala že zaplatí všechny dluhy a ještě mi dá peníze když se odstěhujeme pryč z města, zvláštní co?" Myslím že vím kdo to byl. Né, já to vím jistě ta samá holka co byla v nemocnici.

Dojeli jsme na místo. "Tak jsme tady, vystupovat" spustila máma. Otevřel jsem dveře "Co to.." věděl jsem že má máma divnej vkus když jde o domy, ale tohle to je moc, přede mnou se tyčí starý strouchnivělý dřevěný dům. "Vypadá to jak z hororu"povzdychl jsem si "Říkal jsi něco" "Né nic" zasmál jsem se jako malé dítě. "Tak honem dovnitř vypadá to, že bude bouřka" řekla máma během chvíle kdy se dívala na oblohu. Musí se jí nechat že tohle taky pozná za pět minut začala bouřka vítr foukal jak uprostřed hurykánu a ten starej dům se kymácel ze srany na stranu a to doslova! Myslím že jsem konečně pochopil ten pravý důvod proč se nerad stěhuju!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ria the Evil Ria the Evil | E-mail | Web | 25. dubna 2012 v 1:45 | Reagovat

Zabilo :DDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama