2.díl-Už je to tady

19. dubna 2012 v 20:41 | Zef |  Nový začátek - příběh
"Děláš si ze mě srandu nebo co? Jak si to sakra představuješ?!"
okamžitě se do mě pustil tělocvikář, proč sakra musí bejt ráno tělocvik?
"No..." "Buď zticha a padej než se naštvu." "Jestli teď nejsi naštvanej, tak to tě vážně nechci vidět naštvanýho," zašeptal jsem tak, aby mě neslyšel.
"Hmm.." otočil se s děsivým pohledem, zasmál jsem se nevině a radši zmizel z jeho dohledu. "To je rapl co?" zachechtl se za mnou Keita. "Zdar člověče," pokračoval "ty zas vypadáš." Ano, Keito je můj nejlepší kámoš, jeho rodiče pracují někde v zámoří. "Ahoj, jak ses sem dostal kámo?" zeptal jsem se, on mě snad nějak pronásleduje nebo co, ať se stěhujeme kamkoliv on se tam dřív či později ukáže. "No mám své způsoby," pokusil se to říct co nejtajemněji, ale vyznělo to spíš jako by věděl odkud se dají nepozorovaně šmírovat holky. Musel jsem se začít smát. "Copak to to máte za diskuzní kroužek vy chuligáni líný," pustil se do nás tělocvikář. "Dej nám chvíli pokoj ksakru ty nabubřelej parchante," neudržel jsem se. "Ups," vylezlo z Keita, a jak se nám hned chtělo víc běhat. Myslím, že jsme si zaběhli osobák a to takovej, kterej už nepřekonáme. "Myslíš že jsme mu utekli?" zeptal se Keito "To vážně nevím," odpověděl jsem. Pak jsme se to snažili rozdejchat. "Hele, kde to vlastně jsme?" "Keito, víš že ani nevím?"
Podívali jsme se na sebe a začli se smát, nevím proč. "Ale ale ale, kdopak nám to sem zabloudil, co?" otočil jsem se a uviděl jednoho z těch kriminálníků, no a za ním jich taky pár stálo. "Není to snad náš malý kamarád, ochránce slabších co dostal přes hubu?" začal se smát, z toho jeho smíchu je mi zle. Popadla mě taková zlost jakou sem ještě neměl. Stěhování, exekuce, tělocvikář a parta nějakejch hajzlů co si mě dobírá.
"To tak moc chceš do nemocnice?" "Jo, moc si nekoleduj!" podpořil mě Keito. To je pravda Keito, cha teď jsme tu na ně dva, nemaj šanci.
Ten týpek překousnul párátko co měl v puse, asi jsme ho taky naštvali.
"Ty malej sráči!" zpustil už docela ostře "seru na to, že jsi menší, zabiju tě!" Touhle větou mě nasral ještě víc, klidně mi muže nadávat do sráčů, ale narážky na mojí velikost nestrpím!! Vystartoval jsem po něm. Jednu mu ubalil a hned se radoval ze zásahu. "Má docela ránu skrček," teď poprvé promluvil někdo jinej než ten co stál v čele. "Držte se stranou ten je můj,"
pronesl když vstával. "Já jsem Akuyaku a tyhle ulice jsou moje, a ty si mrtvej!" vrhnul se na mě zatím co ti ostatní šli po Keitovi, ačkoli Keito je dobrej kámoš a umí mluvit, tak boj není zrovna jeho silná stránka. "Keito zdrhej," zařval jsem na něj a následně dostal ránu. Skončil jsem na zemi.
Keita mě samo sebou neposlech a radši se nechal mlátit tak jako já, než aby mě tu nechal. Má odvahu, to se musí nechat! "Hej nemyslíš že to stačí?" bavili se ti kriminálníci. "Říkal jsem, že ho zabiju a to taky udělám, neměl mě k***a srát!" asi je se mnou ámen. Sakra! Seber se. Nejde to, začal jsem sám sebe přesvědčovat, ten hajzl do mě furt kopal. A pak se něco stalo, už jsem nebyl tak úplně při sobě. "Kdo jsi, ha, co tu chceš ?" a pak už jen křik.

Když jsem se probral ležel jsem v bílí místnosti. "Kde to jsem?"
"Zefe, ty žiješ," zasmála se nademnou máma. "Proč bych neměl?" snažil jsem se dělat, jako by se nic nestalo. "Proč bys neměl? Ty se ještě ptáš?! Zmlátili tě do bezvědomí a odnesla tě sem nějaká dívka. Navíc jsi prý měl nějaká vnitřní poranění." Když o tom teď mluvila uvědomil jsem si, že si nemůžu sednout. "To nic nebude," snažil jsem se to zamluvit, ale v duchu sem se klapal hrůzou. "Co to sakra je, proč se nemůžu posadit?" "Když to je teda dobrý" mámin hlas změnil tón "Proč si zase porušil to, co jsi slíbil?" Zeptala se vyčítavě. Máma se slzami v očích? Nikdy jsem mámu neviděl uronit ani slzičku. "Ty jsi ale vůl," vyčítal jsem si v duchu. "Ehm..paní, prosím vás návštěvní hodiny skončili," "To mě tu nemůžete chvíli nechat s vlastním synem?!" pustila se máma do toho doktora a ten radši vycouval ze dveří. "A s tebou mladíku, si to ještě vyřídím!" zakřičela a odešla. "Páni tvoje máma je furt stejně drsná co?" " Keito?" až teď jsem si všiml, že tu je taky. No aspoň se nebudu nudit.

Náhle se rozletěli dveře a dovnitř vstoupila nějaká osoba v dlouhým plášti s kápí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ria Ria | E-mail | Web | 20. dubna 2012 v 10:16 | Reagovat

no vidíš jak ti to jde :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama