Probuzení - 3. kapitola

31. května 2012 v 19:56 | Zef |  Probuzení - příběh
(chyby budou doopraveny :D až se k tomu dostanu)


Kapitola 3. - vesnice



"Prolezl jsem celej ten les skrz na skrz a obešel celou vesnici, ale po posluhovači ani stopa." Povzdechl jsem. "To je docela zvláštní, zkusíme počkat a znovu to zkontrolujeme v noci." Radila Chia a zdálo se že nad něčím přemýšlí. Když se na to podívám z pohledu kohokoli nezasvěceného, tak se v organizaci říká těm co nabyli probuzeni, je to poměrně zvláštní říct, že zbraně dovedou přemýšlet a mluvit. Celá ta organizace je vlastně trochu zvláštní. Až se vrátím tak bych mohl porazit i opraváře i když to asi bude oříšek. Změnil jsem náhle proud myšlenek. "Je blízko!" poznamenala Chia
a probudila mě z rozjímání. Stál jsem v tu chvíli v ulici kde to vypadalo jako by o tom nebezpečí ani nevěděli. "Zdá se ale, že tady ještě žádný útok neproběhl. Nemyslíš?" obrátil jsem se na Chiu "Hmm... těžko říct" řekla zamyšleně. A mě si furt dobírá, nic jinýho nedělám. "Támhle" zavelela a já se rozběhl "Né na druhou stranu" "to sou taky instrukce prej támhle" povzdychl jsem a dal se na druhou stranu zašel jsem do nějaké stinné uličky. Vůbec první jakou jsem tady v té vesnici viděl. Kupodivu tam byl náš milí přítel posluhovač a hned za ním se ládoval požírač nějakou mrtvou ženou. "Chio?!" "Jdeme!" Odpověděla rázně na můj dotaz zaútočil jsem ale požírač si mě vůbec nevšímal i když to bylo dobře byl by problém bojovat proti oboum. Vrhl jsem se tedy na posluhovače prvnímu útoku uhnul jako nic a oplatil mi ho nepříjemnou ranou do zad naštěstí nepoužil drápi spíš mě jen kopnul. "Necháš se zmlátit takovým ubožákem?! Na opraváře zapomeň na toho nemáš!" rýpla si Chia. Otočil jsem se čelem k posluhovačovi "teď už se ti uhnout nepovede!" zakřičel jsem ne něj a zaútočil kopem odskočil do vzduchu a tam už se potkal s Chiiným ostřím naštěstí mají posluhovači podobnou slabinu jako muži a na kopy pod pás sou hákliví. "Tak jeden mrtví jeden zbývá" pronesl jsem a snažil jsem se aby to znělo hustě "No jen aby ses nespálil" vysmála se mi Chia "To musíš opravdu pokaždý kazit moje skvělí proslovy" ohradil jsem se na ni byl už slyšet jen škodolibí smích povzdechl jsem si a podíval se ale požírač tam nebyl "Kam zmi..." nedořekl jsem to a ucítil jsem palčivou bolest na zádech. "Hej není ti nic" ozvala se Chia ale tentokrát už bez smíchu
"No předpokládám že mám zničenej plášť a budu mít jizvu ale jinak.... " vtom přišla další rána od požírače a já se svalil na zem. To mě naštvalo a taky to docela bolelo naštěstí jeho drápi nejsou tak nebezpečné jako jeho zuby a to jak je rychlí "Hej ty jeden parchante kazíš mi tu pověst a vyrušuješ když mluvím" okřikl jsem ho a on se na mě divně podíval nikdy sem si nevšiml že dokážou utvořit takovej výraz nevydržel jsem to a vyprskl smíchy nemohl jsem přestat. "Čemu se směješ?!" ptala se Chia ale tou dobou už jsem smíchy brečel a nebyl schopný odpovědět.
*
když jsem se přestal smát, což pár minut trvalo a upřímě se divým, že mě zatím ten požírač nezabil.
Asi se taky v duchu válel smíchy smál se tomu jak se směju, jo to bude tím.
Zauvažoval jsem a vstal. "Tak dost srandy máme tu práci" řekl jsem vážně a hned jsem zase ležel na zemi a umíral smíchi. A požírač se očividně bavil taky jediná nespokojená byla Chia chtěla to už ukončit a vypadnout. "Vstávej, zab ho a směj se až cestou, kdes zase tohle viděl!" řvala už naplno a já umíral smíchy a k tomu mi praskali bubínky. "dobře dobře" zvážněj jsem znovu vstal a uchopil Chiu. Vrhl jsem se na požírače a ten mi asi deset minut jenom uskakoval. Nic jinýho jenom skákal jak nějaká veverka po větvích. Začínal mě upřímně šíleně rozčilovat musím ho trefit až zaútočí jinak ho nedokážu porazit. "Už to mám" vyhrkl jsem a Chia se lekla, věděla jak mé super plány často končí. "Hej ty uhospsaná ropucho-veverko-blecho to neumíš nic lepšího než skákat jak postižený prase?!" pustil jsem se do požírače a pak... "Zase ten víraz!" zařval jsem a vyprskl zase sem se smál jako debil. Tentokrát mě ale už nehodlal nechat vstát. Stihl jsem jen nastavit Chiu přede mně. Když vtom tam skočil Grun jeden z mála ochránců v organizaci a jeden z těch co mě měl tak hrozně rád až mě z toho nenáviděl. (Ochránce je 2. nejvyšší hodnost v organizaci) "Zase se flákáš a děláš kraviny viď!" okřikl mě a pokračoval s káráním " dělej si ty svoje psí kusy třeba jak chceš ale jen když u toho nejsem já a když nejsi v mým revíru jasný! A teď padej myslím že ti zejtra začíná období neúspěchu!" dořval, a já se přestal smát. Radši sem se dal na cestu do základny. Zítra mi začínají zkoušky, tím myslel to období neúspěchu. "Nic si zněj nedělej" podržela mě Chia. To se stane jen málokdy ona už by taky chtěla abych ty zkoušky konečeně udělal. No dám do toho všechno!
"Tak vyrážíme" zvolal jsem radostně a dal se na cestu směrem k základně.
"Ale byla to docela sranda né?" "Já ti dám sranda" potom už jsme jen mlčeli a kochali se krajinou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ria the Evil Ria the Evil | E-mail | Web | 31. května 2012 v 20:57 | Reagovat

a kde je další díl?:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama