Červen 2012


Probuzení - 4.kapitola

14. června 2012 v 21:34 | Zef |  Probuzení - příběh
(Chyby budou ještě opraveny :D - díky Ewilan )
Kapitola 4. - Zkouška
Korektura: Ewilan


"Chio, můžu se tě na něco zeptat." přerušil jsem to ticho jen kousek od základny. "A na co?" povzdechla si. "No už o tom nějakou dobu přemýšlím, co by se vlastně stalo kdybysme porazili všechny pány? To by se potom organizace rozpadlá? Nebo by ztratila význam. Ne?!" předložil jsem svou sérii otázek. "Hmm... tak to opravdu nevím, ale nás už nic nemůže rozdělit." řekla tiše. "Jakto ?" nepřestával jsem se vyptávat. "pcha... nepamatuješ si co se stalo hned potom co jsi dokončil výcvik? Jak tě tenkrát vzali do zbrojnice?" "Jo na to si vzpomínám," přisvědčil jsem "pak mi řekli ať se rozhlédnu a vyberu si, ale hned jako první jsem uviděl tebe a ani sem se dál nedíval, vlastně je to trochu zvláštní." podrbal jsem se na hlavě. "Je to tak, že jsme si byli určeni, každý nadpřirozený má předem stvořenou zbraň jen pro něj. A když jsi mě poprvé držel v roce utvořilo se mezi námi nezlomitelné pouto, takže když se rozpadne organizace stejně mi zůstaneš na krku." zasmála se. Pohlédl jsem před sebe "Tak jsem tady" pronesl jsem smutným hlasem " dneska to zvládnu." zaťal jsem pěst a vešel do ohromných vrat.

*

Prošel jsem přes halu a snažil se nevšímat si výsměchu ostatních, už se sem doneslo to o mém ' boji ' s požíračem. "Jak se je možný že se to šíří tak rychle?!" mumlal jsem si. "Neboj tady se sice všechno šíří rychle ale ještě rychlejc je to omrzí." snažila se mě trochu uklidnit Chia ale moc se jí to nedařilo. Povzdychl jsem si a konečně sem přešel halu. Jsem v tréningové místnosti. Ta byla dočasně přejmenovaná na zkoušecí. "Ještě máme chvíli čas." upozornila Chia. "Myslím, že to nezvládnu" vzdychl jsem depresivně. "Netvrdil jsi mi ještě před pár hodinama, že to tentokrát dokážeš ?! Nebyl sis tím dokonce jistý ?" pokoušela se Chia, ale teď bych svojí sebedůvěru musel vykopat z pořádně velký hloubky a dostat se přes tu podlahu z bůhví čeho "Přestaň snít a soustřeď se!" zakřičela na mě Chia. "Huh.." vydal jsem velmi inteligentně. "Takže jsi ještě neztratil tu odvahu nebo spíš drzost zase skládat zkoušky?!" ozval se můj né zrovna přítel Grun. Jak se sem sakra dostal tak rychle?!

"Tentokrát se mi to podaří!" řekl jsem sebejistě. "Ale tvůj výraz říká něco jinýho spíš to vidím na záchvat smíchu a salbu špatnejch odpovědí." neodpustil jsi to rejpnutí, jednou ho určitě sejmu!

"Polož mě támhle a už běž na teoretickou zkoušku." radila Chia "Ano. Ano, vždyť už to znám."

zasmál jsem se neupřímně. Odložil jsem Chiu a dal jsem se vstříc otázkám. Díky mému štěstí mě nezkoušel Grun, ale Yoriko. "Tak začneme...." zavolala na mě Yoriko a začala s otázkami.

*

Po poslední otázce sem si oddechl. "No Chia tě naučila všechno o potřebuješ z teorie. To co teď vědět potřebuješ víš. Vrhneme se na praxi co říkáš ?"

"Bál jsem se, že to bude horší. Jdeme na to !" řekl jsem radostně.

Vzal jsem Chiu a šel doprostřed místnosti. Bohužel, tady mě zkoušel Grun a navíc to má být simulace souboje. "Skončil jsem" povzdechl jsem si. "Start!" zakřičel Grun a s nápřahem mohutně

prašti do země. "Chceš mě zabít?!" křičel jsem na něj behěm úskoku. "Tohle není žádná hra, ber to vážně!" odpověděl mi křikem a dalším úderem. Jednou mě trefí a skončil jsem. Ta síla je neuvěřitelná

o trochu rychlejší a neměl bych žádnou šanci. Zatím budu uhýbat a zkusím něco vymyslet.

"Chio." pokynul jsem ji. "Vydrž ještě chvíli." odpověděla mi. Okamžitě věděla co jsem chtěl.

Dobře taktiku nechám na ni a teď .. "Vááá!" sakra zrychluje! Jak jenom zvládá takhle rychlí pohyb vždyť to kladivo má aspoň tunu. "Budeš pořád jen poskakovat? Copak jsme cirkuse?!" následovala další rána už jsem uhýbal jen s velikými problémy. "Mám to." spustila Chia "po tom co praští, jak zrychli tak má větší rozestupi mezi ranami, dýl se rozpřahuje!" takže stačí uhnout a pak "Jdeme na to." přikývl jsem rána, úhyb a teď "ÚTOK!" zakřičel jsem a skočil směrem k němu. Palice vyletěla nahoru a já dostal ránu do brady. A skončil jsem na zemi "Ten má ale páru." zasténal jsem tiše.

"Dobrý plán, Chio, ale i když neslyším tebe, nejde přeslechnout jeho řev." zasmál se a šel pryč.

Vstal jsem a rozeběhl jsem se za ním "Né!" křičela Chia Grun se ohnal, sklouzl jsem pod kladivo a zaútočil na nohy. Uhnul bez známky pochybnosti o své výhře a zaútočil znovu úderem ze zhora a ještě k tomu padal dolů! Zastavil úder těsně přede mnou "Hmm..." zabručel "Prošel jsi povzdechl"

a něco zamumlal ale to už jsem mu nerozuměl. "Já prošel!" křičel jsem a to jsem opakoval ještě půl hodiny a potom mě Chia spacifikovala. Na štěstí dřív nežGrun, ten by to řešil silou.