Listopad 2012

Probuzení 3.generace - Díl 3.

22. listopadu 2012 v 21:19 | zef |  Probuzení 3. generace
Na další den ráno proběhlo vše dle mích představ. Nástup v pět hodin. Nikdo nezaspal. Neremcali.
Zázraky se dějí!! "Bože děkuju ti, děkuju ti bože !"

o týden později:

"Takže co vás dneska čeká. Za 1. rozcvička tý se nevihnete nikdy. Ze 2. dneska nebude typický tréning. Musím vám něco říct." Potom co do mě Choa celou noc hučela, že to musejí vědět, začlo mě tlačit svědomí. "Takže začněte a za hodinu se sejdem v hlavní budově v jídelně." Rozcvička brobíhala hladce. Dokonce se začínají přátelit mezi sobou. Tedy až na Cořin tým. Joel a Cora spolu nevidrží v jedné místnosti bez toho aniž by si jeden do druhého nerejpnul. Nebo se nepohádali.

Joel něco prohodí a Cora se prostě nenechá a brání se. Jednou ho zkoušela ignorovat na jejím místě bych ho zabil ! Mimo to se Rena a Talon zblížují možná až trošku moc. Jinak spolu vycházejí
dobře, týmová spolupráce je v rozkvětu a pomalu a jistě jsou i na nich vidět pokroky.
Rozcvička skončila a sešli sme se v jídelně. "Dobře všichni se usaďte a uklidněte. To co vám teď řeknu nebude příjemné a říkám to s těžkým srdcem. Prosím, nepřerušujte mě a nechte mě to doříct celé. Ikdyby vám to nebylo příjemné. Dobrá?" otázal jsem se spíše řečnicky a všich ni přikývli. "Ehm ehm Reno prosímtě, židlí tu máme dost, slez z Talona." Rena se zazubila, tak nazíval úsměv. "Takže, jak bych začal. Myslím že víte jak to bylo s první generací, že ano?"
přikivovali a čekali co jim řeknu dál. "No takže víte, že sme zabili temného pána a mysleli si že hrozba je zažehnána. Pověsili naše poselství na hřebík a žili normální život. Bohužel temný pán není jen jeden a niní vládnoucí temný pán počkal až nebudeme schopni odporu takže do našeho stáří. Zabil naše děti, ale už nestihl zabít vás! Možná vás teď napadá, že jestli se přeměníme po smrti jakto že jste přeměnění ?. Odpověď je jednoduchá. Už jste zamřeli." Atmosféra v místnosti se změni koukali na mě tázavě a mezi sebou házeli pohledy a ptali se jak je to možné, cože . A spoustou jiných otázek. Tozklepal jsem se ale pokračoval jsem. "ve skutečbosti byste nebyli schopni bojost před svou smrtí v historii t odokázali pouze 3 lidé. Museli jsme proto učinit opatření. A Zabít naše vnuky a vnučky." V tu chvíli mi z očí tekli slzy. A v sále panovalo ticho a smíšené pohledy zloby a smutku spolu s nevěřícnými. "Nebyla jiná možnost nikdy bysme to neudělali kdyby nešlo o vaši budoucnou. Obudoucnost celého světa." Takže ste vyměnili naše životy za životy všech ostatních!" Ozvala se Ewilan. Nepamatuje si ani jednoho ze svých rodičů. Vychovávali jí prarodiče.
A teď zjistí tohle. "Nesmysl!" ozval se nevěřícně Gar. Jeho víra v Gora byla nekonečná. Zjistit tohle
bylo jako zabít víru člověka, jeho naději. "Bohužel je to tak, neměli jsme na výběr zabít vás a naučit vás jak snimi bojovat a chránit se před nimi a nebo vás nechat zabít jejich rukou a to 2x posobě. Věřte, že to byla jedniná možnost a někteří z vašich prarodičů následně zabili i samy sebe, proto tu teď stojím já s Gorem. Jediní dva instruktoři. Ewilan, Davide, Joeli s Arieli, Talone vaši prarodiče nezemřeli záhadně a nezmizeli. Nesnesli to že zabili své vnuky a vnučky. Spáchali sebevraždu. Mi sme je pohřbyli a snimi i toto tajemství." Odmlčel jsem se otřel slzu z tváře a vyšel ven.

Gor mě následoval. "Udělal si dobře." chytl mě za rameno a pak šel za Garem aby mu to vysvětlil.
Oklepal jsem se. Chia se mě snažila utišit. Ale bylo mi mizerně. "Oni to pochopí." Ozvalo se za mnou stál tam Zenon s Talonem a dokonce se smáli. "Neboj dědo, minimálně já a Talon to chápeme a oni se stím srovnají, konec konců co jim zbejvá." Zasmál se a bylo to tak nějak uklidňující. "Víte pane abych byl upřímný já už to nějakou dobu vím." ozval se Talon. "Když jsem zemřel tak sem pod sebou viděl mé tělo a moje prarodiče jak brečí. A pak už si pamatuju jen základnu, tohle mě jen utvrdilo v domněnkách. Svůj tým uklidním a Zen mi pomůže." pousmál se a odešel za svým týmem. Zenon zůstal přede mnou. "Víš, dědo, myslím, že máš pravdu jenom 3 lidi dokázali ovládnout zbraň. Lepší cesta nebyla ikdyž si tátu moc nepamatuju stihl mě toho hodně naučit vím, že mi toho spoustu říkal. Často mi radil. Pamatuji si jen pár věcí. Vždycky říkal že nejdůležitěljší je věřit." pusmál se "Díky výře můžeš vyhrát předem prohraný zápas. Taky mi to říkal ale já jsem mu tvrdil, že to nejde." Zase se mi vrátili bolestné vzpomínky. "Víš Zene mám tě rád a chci abys to věděl. To poslední co jsem řekl tvému otci bylo ať mi nechodí na oči. Pak se to přihodilo a já jsem si uvědomil, jak moc jsem ho vlastně miloval. A Jak dlouho jsem mu to nedal nijak najevo ani neřekl. Nechci udělat tu samou chybu znova u tebe. Gor mě zachránil, když jsem byl nucen tě zabít hodlal jsem se zabít taky ale Gor...." "V pořádku dědo já to chápu." pousmál se a objal mě. Potom se vrátil ke svému týmu. Možná mají víc pochopení než já. Snad se to vztřebá a nebude to mít dopad na jejich výsledky bíží se praktické zkoušky. Posleze vyšla Cora bez jediné změny výrazu za celou dobu a bez jediného slova prošla jako by nic.

Když se Gor vrátil do chaty s radostí sem na něj hodil večerní prohlášení a oznámení termínu praktycké zkoušky.

"Dobře takže dnešní večerní prohlášení povedu já." prohlásil Gor nazačátku. "Takže za 3 dny proběhne první praktická zkouška. Našli jsme vhodné místo do té doby promislete mezitýmové rozdělení rolí a starategii v týmech a mezi nimy." Pokračoval. "Tak to je k dnešnímu oznamení vše. Přeju vám dobrou chuť." Odešel a všichni se pustili do večeře.

Další dva dny jsme jim nechali čas na přípravu. Zkontrolovali jejich plány a strategii. Ukázali jim oblast a řekli jim co by tam mělo být. Byli připraveni víc než dobře. Jejich dětinskost se před očima mění ve vychytralost a jejich schopnosti jsou na jejich věk obdivu hodné. Je radost vidět něco takového. Zdáse že můj plán vychází. A Tenhle projek určitě nebudou jen vyhozené peníze. V Těhle dětech je naděje na zničení 2. temného pána. Možná i mnohem víc než jen to ! Všichni až do teď tvrdě trénovali a Zenon dokonce dosáhl "Uvolnění". Takže už 4 z nich dokážou sladit své já a svou zbraň do dokonalé rovnováhy a jejich spolupráce je tisíckrát lepší než na začátku. Páni asi je začínám troxhu moc přeceňovat. Tak či onak zítra je zkouška a uvidíme jak se jim to podaří.

Probuzení 3.generace - Díl 2.

22. listopadu 2012 v 19:52 | zef |  Probuzení 3. generace

"Dobře, když už jste se uráčili přijít. A to o 15 minut pozdě. Doufám že budete aspoň pořádně makat!" zvolal jsem naštvaně celé středisko je vám k dispozici. Hodiny máte na svůj osobní tréning
pod naším dohledem. Začněte a žádný flákání!" dokončil jsem to co jsem chtěl říct. Povzdechli si ale stáli na místě. "A co mi, kteří jsme byli donešení ?" Ozvala se Cora Rena přikyvovala. "Aah málem bych na vás zapomněl vy máte o půl hodiny delší tréning! Mimochodem děkuji že si se připomněla." "Rozchod!" doplnil mě Gor křikem a všichni byli v tu ránu pryč a trénovali. Jen Cora stála na místě a podle výrazu soudě byla naštvaná. Vytasila meč a máchla s ním mým směrem.
Neuhnul jsem a sledoval co udělá. Zastavila. "Štvete mě!" řekla rozčíleně. "Neměla bys takhle reagovat je to nebezpečné, nikdy neutoč bez úmyslu zabít jinak zemřeš. Teď už padej ty chodící make-upe." Zřejmě chtěla ještě něco říct ale Goruv pohled ji donutil to spolknout a odejít. "Neměl bys na ně být tak přísný." znovu se ozvala Chia. "Možná máš pravdu ale podívej nemají žádnou disciplínu !" "Copak tys byl jiný ?" odporovala mi. "Ach zase máš pravdu, jako vždy ale taky jsem na to doplatil!"


Sledovali jsme průběh tréningu a opravovali styl, jakým trénují. Najednou sem ale zjistil, že nikde nevidím Zenon. "Neviditelný být neumí! Určitě se zas někde fláká!" Zašeptal jsem si pro sebe "Gore pohlídej je chvilku." pokynul jsem Gorovi on jen přikývl a já jsem šel hledat Zenona.
Našel jsem ho v domě 1. týmu. Seděl na posteli v lotusu rukavice měl na rukou a ruce měl složené do pečeti. "Ale koho pak to nevidím?" řekl jsem ironicky. Otevřel oči podíval se na mě a rukavice změnili vzhled. "Ahoj dědo." pousmál se. "On tě ten smích přejde! Co tu sakra děláš proč venku s ostatními netrénuješ?" sedl si normálně podíval se na mě a řekl vážně: " Meditace je stejně důležitá jako fyzický tréning, a navíc už jsem skoro dosáhl Uvolnění Zeda a Xina." tak proto vypadali ty rukavice jinak docvaklo mi. "Víš dědo duchovi se fyzickou silou neubráním neučil si to snad stovky rekrutů než jsi založil tohle speciální středisko ?" zeptal se a na tváři měl opět usměv. "používáš proti mně moje slova jo?" pousmál jsem se byl jsem rád, že není tak k ničemu, jak vypadá nebo aspoň jeho řeči nejsou. "No ale máš pravdu. To ti musím uznat. Ale né, že tu prosedíš 2 hodiny!"
dodal jsem a odcházel z místnosti. "Dědo?" "Copak?" zarazil jsem se. "Pamatuju si jak mi táta říkal, že s duchy se nedá bojovat dokud nedosáhneš Uvolněni. Vím, že mi toho radil víc ale nepamatuji se co to bylo. Vlastně si o tátovi nepamatuju nic víc než tuhle radu." Jeho úsměv byl pryč. A Bylo vidět, že mu otec chybí. "Bohužel nevím co ti mohl poradit, tvůj otec byl mnohem lepší než já. Navíc si po něm Fighter a já jsem blade master. O vašem stylu boje toho moc nevím, on byl první." povzdechl jsem si a vzpomněl si na Arata mého syna. "Nebuď smutný jednou budeš lepší než on." řekl jsem povzbudivě a odešel. Ale něco se změnilo jako by ten kratičký rozhovor...

"Jsi nějak šťastný." cítil jsem jak se Chia v duchu směje. "Otevři oči a vrať se do těch let kdy si začínal hned s nimi budeš lépe vycházet." pronesla. Zavřel jsem oči a uviděl mého syna můj pravý opak stále jsem ho káral. On byl i přes to usměvaví nerozzuřil se zemřel hned po jedné z našich hádek asi jsem mu ani neřekl.... z oka mi ukápla slza. "Otevři je." ozvala se chia. Skutečně jsem otevřel oči a všechno bylo tak nějak jiné. Celý svět jako by byl bezstarostnější. Přišel jsem za Gorem a najednou jsem v těch dětech viděl naději. "Co to je?" zeptal jsem se "Takhle to vidím já..."
řekla Chia "... není to přece jen trochu lepší?" zeptala se. "Máš pravdu." zasmál jsem se "Jako vždy." dodala. Najednou se mi zamotala hlava a spadl jsem na zem.


Když jsem otevřel oči ležel jsem na své posteli. "Co se ti to stalo?" zeptal se Gor. "Spatřil jsem svět jejíma očima. Chia mi otevřela oči." zasmál jsem "ehm....asi by sis měl ještě odpočinout vezmu to dneska za tebe." zasmál se trochu divně a odešel. "Náhle jsem z poza dveří slyšel "Nic mu není jenom trochu blouzní a plácá bláboli vraťte se k tréningu." Vstal jsem a šel jsem se podívat. Co se děje. Všechny ti děti tam stáli. Čekali co jim Gor poví. "No buď jsem se ve vás spletl a nebo se flákáte." pronesl jsem a zasmál jsem se "zatraceně i ten smích mě bolí." na to se zase začali smát oni. "Takže co kdybychom to spolu zkusili ještě jednou, úplně od začátku?" zasmál jsem se.
"jenom když nebudeme muset opakovat ty 2 hodiny tréningu." řekl vyjednávajícně Joel. "Co sváma mám dělat klidně vám jí pro dnešek odpustím." myslím, že od toho okamžiku jsme byli přáteli.


Nakonec byli s tréningem všichni spokojeni a dokonce i s mojí méně mrzutou stránkou. Na večer jsem uspořádal menší oslavu složenou s posezení u ohně opékání buřtů a poslouchání zpěvu ale jediný z mužů zpívat uměl David ale tomu nikdo nerozuměl severský písně nejsou to pravý !
Takže jsme to raději nechali na Arlett.


Druhý den se opakoval problém se vstáváním tentokrát jsem ale nemohl vstát já! "Gore, pomoc mi se zvednout chytli mě záda." "to máš z toho kozáčka! Jen si na nohy pomoc když máš energii na blbosti!" řekl rozespal vstal chtěl mě za ruku a mrštil se mnou skrz dveře ven. "Auu. Děkuju ti." řekl jsem ironicky. "Za málo." rekruti už byli nastoupeni. "Dobré ráno" řekl jsem a vstal "Dneska zjistíme jak je na tom váš tým leader s taktikou. Dostanete 3 hodiny na promyšlení bojového plánu a pak musíte porazit jednoho z nás. Dokonce si můžete vybrat kterého, ale volby se nedá vzít spě rozmýšlejte se dobře." "Chceme G..." Cora srazila Kinrada na zem s neměným výrazem v obličeji. "Bereme Zefa." další kdo se ozval byl Gar "My chceme Gora!" Talon se zamyslel: "dobře vezmeme si taky Gora." "tak je rozhodnuto sejdeme se tu za 3 hodiny teď proberte strategii. Rozchod!
"Tak Gore teď by se mi hodilo trochu srovnat ty záda." zasmál jsem se


3 Hodiny na to jsme se sešli já měl srovnaná záda a oni vymyšlenou strategii. "První souboj bude mezi týmem 1 protože nejvíce váhal ve výběru. Protože by vám mohl Gor ublížit, bude bojovat s tímto." zvedl jsem nad hlavu platové kladívko pro děti. Každý uder stlačí stranu kladívka a to zapíská dostanete úder a když se zvednete přežili jste ho, když budete ležet dýl než 10 sekund jste mrtví!" "Děláte si legraci? Ozvala se Rena, proti tomuhle kladívku ?" upřímně se zasmála. "No povíme si po souboji." pronesl jsem "Začněte!"


Gor vstoupil do středu areálu uchopil kladívko a čekal na útok. Rena ho oťukávala z dálky mečem, který natáhla. Gor do něho z vrchu praštil kladívka a jeho špička se zabořila do země. "Když je meč delší je jednoduché ho srazit." odpověděl na útok Gor. Ve chvíli kdy poučoval Renu zaútočila mu na nohy Ewila jednu chytila do řetězu. Zatáhla za řetěz ale Gor se ani nehnul. "Chytrý tah, ale chybí ti tažná síla zvolal přemístil druhou nodu přetočil se na špičce a mrštil Ewilan na Renu. Ta hbitě uhnula v tuchvíli už útočil Talon. Gor uskočil a praštil Renu kladívkem do břicha na poslední chvíli uskočila dozadu a to zmírnilo náraz. Udržela se na nohách. Ale ucítila velkou. David se rozpřáhl a praštil kladivem do země, až se otřásla Gor se otočil a Talon opět zaútočil trefil se Gor po něm máchnul kladívkem v tu chvíli ho opět chytla Ewilan "Tady je ta tažná síla!" vykřikla a dala řetěz do rukou Davidovi společně zatáhly. Účinně zabránili Gorovi v pohybu. Talon opět hodil nůž a Rena bodla. Gor z opakoval pohyb jakým již minuje odhodil Ewilan a mrštil jimi oběma jako štítem. Vykryl tak bodnutí i nůž. Zenon mezitím sedel na kraji arény v lotusu. Kromě Jediný Talo zůstal stát Rena se z posledních sil zvedla a sí i David. Ewilan zůstala ležet byla zasažena nožem do nohy a nemohla vstát. "Ewilan právě zemřela." zvolal jsem a v rychlosti jí odnesl z arény. Talon se otočil a dostal rádu kládívkem. Odletěl dobrých 5 metrů. Přestože se znovu postavil bylo vidět že má problém. "Už musíme !" zakřičel když se na něj hrnul další útok tentorát ze zhora. Zenon náhle vstal skočil před něj a kladívko padlo přímo na něj půda se mu hroutila pod nohama "útok!" zvolal Talon a Všichni 3 zautočili. Vprohlubni stál Zenon, držel kladívko v ruce ale bal v bzvědomí nedokázal udržet ránu a Gor zasáhl jeho hlavu. Nemohl však kladívko vytrhnou. "To stačí zastavil jsem je vahráli jste! Ale podívejte se na svůj tým máte 2 mrtvé! Obětovat dva členy na jednoho soupeře! Talone to není dobré!" "I tak si divím, že mě porazili." pronesl Gor. "Kdo by byl řekl, že dětská hračka může být tak nebezpečná." pronesl David. "Né všechno je tak, jak se to zprvu jeví příteli, odnesta si je na ošetřovnu." pokinul jsem a ukázal na Ewilan a Zenona.
_______________________________________________________________________________________________________________

"Dobře teď si Gor odpočine aby byl fit na další zápas a budu bojovat s 2. týmem. Takže Coro nezklam mě tak jako Talon, nechci žádné ztráty z vašich řad!" Pronesl jsem "No a bude me mít taky nějaké zvíhodnění?" zeptala se opatrně Arlett "Ano za celý zápas nevytasím Chiu z pochvi." usmál jsem se "ale nebojte nejsem tak silný jako Gor. Začněme!" Pokynul jsem "Podle plánu!" rozkázala Cora. Roztahovali se okolo mě do kruhu kromě Kinrada ten bezmyšlenkovitě vyrazil. "stuj!" Zvolala Cora ale Neposlechl uhhul jsem a pochvou jsem ho bodl do žaludku. Padl na zem a začal zvracet. "Jeden z vašich je mrtev. Kinrade za tvoji ukvapenost teď bude tvůj tým platim tím, že jsou pouze 4. Takovím to činem neohrozíš jen sebe ale i ostatní." V tu chvíli už mím směrem výlétl blesk od Ariela a hned po uhnutí ne mě zaútočil Joel zhora. Jejich souhra byla perfektní a uhnul jsem jen těsně a to přímo do Nápřáhu Cory vyskočil jsem a uhnul seku. Nestihl jsem ani provést protiútok a už za mnou byla Artell. Použil jsem Chiinu rozdvojil meč a vytvořil klon dostal zásah. Já dopadl na zem a Artell vedle mě zaútočil jsem a po jejím úhybu na mě čekal Joelův meč. Bezchybná akce!
Zaklonil jsem a posléza udělal přemet vzat. Otočil se a praštim pochvou do Arielova meče. Rozdvojil jsem chiu a druhým mečem vykryk Cořin útok ze zadu otočil jsem se rychle je oba praštil přes břicho. Vyskočil jsem od nich dál. Ve vzduchu jsem opět potkal Artell a opět použil klon abych ji srazil na zem. V tu chvíli mě zasáhl Joel svým kopem, po něm Ariel dýkou a ukončila to Cora mečem. "Chudák klon" pronesl jsem a dopadl Arielovi na hlavu. "Myslím že tohle mi stačilo. Pokud se vám podaří srovnat Kinráda, bude to úžasná spolupráce. Rozhodně ste hodni být tady.
Ale pamatujte si že já jsem slabý soupeř! Potkáte soupeře silnější a to mnohem! Nikdy je nesmíte podcenit. Jiné připomínky nemám." pousmál jsem se "jenom ukliďte to co napáchal Kinrad."
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Než začal třetí zápas poslal mě Gor si odpočinout. Když jsem za 20 minut vylezl ven, malem sem dostal mrtvici!. Půlka areálu byla zničená! A Všichni leželi na zemi a halsidě oddechovali. "Coste to tady sakra dělali?! Nějakej závod v demolici !" Křičel jsem na ně. "Výte kolik nás tenhle areál stál!!
Pane bože za co mě trestáš." pronesl jsem suše mávl rukou a šel si radši sednout abych si skutečně nepřivodil mozkovou příhodu.

Probuzení 3.generace - Díl 1.

22. listopadu 2012 v 18:33 | zef |  Probuzení 3. generace

Monolog Zefa Nenrikiho (80 let)

"před 60-ti lety započal můj příběh zemřel jsem a znovu se zrodil, jako lovec démonů, ochránce obyčejných lidí. Byl jsem jedním z nadpřirozených. Spolu s chiou, mou zbraní, jsem tvrdě dřel 5let než mě ostatní vzali mezi sebe a ještě dlouhou dobu trvalo než jsme se dostali na vrchol na hranici svých možností a poté zaútočili na největší zlo temného pána vládnoucí ho démonům, kteří terorizovali lidi. Bojovali jsme tvrdě a nelítostně několik hodin až nakonec, zdolán ohromnou přesilou temný pán padl a člověk byl spasen. Alespoň tehdá jsme si to mysleli. Mylně. Vrátili jsme se do normálního života a naše zbraně se opět stali lidmi já jsem zůstal s Chiou až do dnešních dní.

Měl jsem syna, a mám vnuka. Jenže když jsem navršil 79 let. Objevil se další z temných pánu a mi poprvé viděli pravdu temných pánu zbývá ještě pro nás neskolitelný počet čtyř. Navíc žije stvůra mocnější než oni všichni. Ten jež vládne stínu i noci. Ten jemuž se lidé báli dát jméno. Mocnější než ďábel. Než jsme stihli cokoliv udělat naši synové a dcery byli po smrti kvůli jejich potenciálu stát se Nadpřirozenými. Většina z první generace již byla mrtvá nebo nebyla boje schopná. Avšak naděje tkví v našich vnucích a vnučkách v dětech mladších 20-ti let. Oni jsou ti poslední co nás mohou zachránit před hněvem nejmocnějšího, jak se začalo říkat té stvůře. Všechny jsme proto probudili. Zrodila se 3. generace. Nová éra a naše jediná naděje. Přišli nový hrdinové ale do cesty se jim postavil i nový nepřítel duchové zemřelých, jež nechtěli odejít se jali ovládat jejich mysl a těla a zabíjeli je v těle jejich druhů. Proto jsem já a Gor můj starý přítel vytvořili tréningový tábor zaměřený proti duchům. Pozvali jsme vnuky těch nejlepších z nás, protože oni měli ten největší potenciál. Vznikli 3 týmy po 5 lidech. A toto je jejich příběh."



_______________________________________________________________________________



"Nastupte si!" zvolal jsem na skupinu rekrutů. "Já jsem Zef a tohle je Gor my vás budeme po dobu příštího roku trénovat abyste byli schopni se ubránit proti duchům. Nejdřív vás ale rozdělíme do týmů přečtu číslo týmu a vaše jména. Nebudu to opakovat tak poslouchejte." zvolal jsem na ně, ale nezdálo se že by to s nimi něco dělalo. Ani se na mě neotočili! Gor se trošku naštval a jal se slova:

"Tak hele vy rozmazlený slečinky stoupněte si do řadys a pozor jinak vás pozdraví moje Nancy!"

Nancy je jeho kladivo a upřímně já ho nikdy nedokázal zvednout ze země. Na goruv řev reagovali takřka okamžitě, všicni stáli v pozoru a koukali na Nancy se strachem v očích. "Díky Gore." vzdychl jsem a pokračoval v řeči: " tajže 1. tým, Talon." z řady vystoupil kluk asi 180 cm vysoký s dobrou postavou. "byl jsi vybrán jako leader týmu doufám, že si s nima poradíš. Rena Stirk! Váš blade master. Ewilan Jariko! Dark rider. David hoover! Demolishen man. A jako poslední...."polkl jsem."Co ty tu sakra děláš!" "Klid to já jsem ho pozval" řekl Gor " je to sice dřevo ale tys byl svého času taky k ničemu a jak se z tebe vyklubal dobrý bojovník" usmál se. "Ach jo Gore tohle mi nedělej!" povzdychl jsem "tak dobře poslední je Zenon Nenriky. Váš fighter. Talone dej si na něj pozor je to dřevo!" "No tak dědo nemusíš mě hned pomlouvat." zasmál se. "odejděte na svoje stanoviště támhle, a ty si moc nekoleduj nebo zemřeš dřív než potkáš ducha !" první tým odešli a já se pomalu uklidňoval poslat se mýho vnuka Gor mě naštval. Můj vnuk je ten nejhorší z nadpřirozených jakého jsem kdy viděl! A on ho sem pozve ?! Nějak se mi to vymyká! Znovu jsem si povzdychl a pokračoval: " tým 2. Cora Conrado"! Vystoupila dívka byla starší jako i další dva tým leadři a byla blade master jako já hned mi padla do oka i když to její oblečení ! "Kam ten svět spěje"? povzdechl jsem si zase asi už jsem moc starý, abych chápal modní trendy. "Tohle je váš leader a blade master. Ariel ! Tohle je váš storm slayer je dobré mít jednoho v týmu ! Joel! Váš ….. další blade master. Gore jak si to uspořádal týmy"?! Gor raději zmizel "klidně ho šoupněte jinam, se bez něj obejdu". Pronesla sebejistě Cora "Tak to nepůjde. Vysvětlím vám, proč jsou týmy vždy po pěti. Za 1. jste silnější a za 2. kdyby vás bylo v týmu víc než pět tak vás temný pán vycítí, a né že bych vás podceňoval, ale temný pán je pro vás moc velké sousto! Navíc se s váma nehodlám dohadovat běž do svého týmu." neměl jsem tuhle práci brát ! "Kinrad! Váš demolishen man. Poslední z týmu je Arlett! Spel caster. Už dlouho jsem žádného neviděl. Tohle bude zajímavý tým". Pousmá jsem se. "Na své stanoviště! A Přejdeme ke třetímu týmu takže...." náhle mě přerušil Gor "tohle si vezmu na starosti já". Pronesl pyšně jeho vnuk byl leader 3.týmu. "A kdys byl když jsem tu měl organizátorský potíže"! Zakřičel jsem mávl rukou a radši odešel.



Na pokoji prvního týmu: "Takovej senilní děda co nás chce proboha učit ? Jak si nandat protézu "?

spustila Rena hned, jak vešly do domku. Pohodila hlavou a svalila se do nejbližší postele. "Nesmíš ho hned odsuzovat třeba nebude tak špatnej". Pousmál se talon a vysvětlil ostatním kde kdo bude spát. "No aspoň máme jako leadera tebe a né Gara". Zasmál se Zenon. "Co je na něm špatný?" zeptal se Talon. "no." Zenon se podrbal na hlavě a znovu se zasmál. "Dobrej důvod." ozvalo se z postele kde byla Rena. "Dobře dobře teď pojďte sem přečtu bezpečtnostní pravidla." oznámil Talon

"Cože ?! Táhni s tím někam!" opět se ozvala Rena ale ostatní šli ke stolu a tak se na konce taky zvedla. Jediný, kdo po zbytek večera nic neřekl, ani nenamítal byl David. Nakonec se čtení pravidel díky Reně, které začali říkat Ria zvrtlo v noční seznamovací večírek, který ukončil až Gor.



Na pokoji druhého týmu: …......... "ste nějaký tichý!" Prolomil nakonec mlčení Kinrad.

"Co budem dělat leadře náš ?" zasmál se na to mu Cora odpověděla vražedným pohledem a slovy "Zaber si postel a spi nebo na ní chcípni ale neotravuj!" a vrátila se zpátky k původní činnosti.

Snažila se dostat dolů oblečení a přeličovala si obličej. U toho četla pergamen o gotické kultuře ale nějak se to neschodovalo s tím co jsem se o tom učil já. Kinrad už se neodvážil nic říct ale byl uražený. I přes jeho výbušnost byl dost chytrý nato aby si začel s leaderem který je ochotný ho zabít a navíc věděl že Cora není leader jen tak. Po chvíli uslyšeli děsivý hluk od vedle. Poté ještě děsivější křik Gora. Poté se zastavil i u nich a šli raději spát.





Na pokoji třetího týmu: "Takže bezpečtnostní pravidla jsou....." Gar vyjmenovával bezpečtnostní pravidla a všichni ostatní spaly hlavami opřeni o stůl. Nutno říct že jako leader je nejzodpovědnější. Ale tvrdohlavý je po dědečkovy a nenechá si nic vymluvit ani k ničemu přemluvit když Gor dorazil k nim už všichni spaly.





"Tak to vidíš Zefe, už všichni spí." pověděl mi s usměvem. "Řekl bych, že se bojí spát a ráno se budou bát probudit nesmíš na ně tolik řvát na pět a osumdesátníka si děsivý." zasmál jsem se a šel jsem spát taky .





Druhý den ráno v pět hodin začínal výcvik a skutečně se všichni báli vzbudit se ! Nikdo nebyl v tréningové hale! "Gore, mám já tohle zapotřebí ? Na starý kolena vstávat v 5 a čekat na nějaký ne dorostence ?" povzdychl jsem připadá mi, že začínám senilnět! "Hmm to nevím kamaráde, ale asi už senilníš." řekl zamyšleně. Přetáhl jsem ho pochvou od Chii "zmlkni!" "Nebuď přece hned naštvaný." promluvila ke mně vlídně Chia. "Omlouvám se, že jdeme pozdě." Zavolal náhle někdo.

Jak se dalo čekat byl to Gar. Po deseti minutách čekání jsem to vzdal vzal jsem si 2 hrnce a vešel do domu prvního týmu. Vyletěli ven jako když střelí a stejně tak i druhý tým. S vyjímkou 2 lidí, Reny z prvního týmu a Cory z druhého, Rena se vyplazila ven, ale na nohy se odmítala postavit a Cora spala, asi měla v uších moc toho patlání na obličej! Nakonec jim na nohy pomohl Gor.



________________________________________________________________________________

Žádám vás, abyste neřešili pravopisné chyby, skutečně nepíšu povídky jako diktáty a gramatika není moje silná stránka.

2. básnička - Nerozum a cit

1. listopadu 2012 v 11:11 | Zef |  Básničky
2. z mých básniček. opět upozorňuji, neřeště pravopis jde o to, co je napsaný né jak !


Cítim něco divného,
než radost trochu jiného.
Nerozumně začínám se chovat.
Při tobě,
já, rozum nebudu již potřebovat.

Záleží mi na osobě.
Cítim v sobě nerozum,
stojím, koukám kamsi, někam.
Sobě sám si naříkám,
pro sebe si vzdychám.
A sebe sám se také ptám.
Proč?