Ostrov 2.kapitola

31. ledna 2013 v 21:57 | Zef |  Ostrov

"Už to bude nějaká chvíle co jsem naposled viděla někoho novýho." zasmála se a věnovala pohled Kiritovi "Tak co Kirito už je blbneš těma svejma kecama ? Co takhle dát si zápas?" zasmála se a vypadalo to že jí zazářily oči. Kirito polknul "v pohodě klidně se bez toho dneska obejdu." Zasmála se "neboj dneska mám dobrou náladu možná bych tě nechala vyhrát. Nebo bych tě minimálně nezmlátila do bezvědomí. Uvažuj o tom." Pohodila vlasama a opět se otočila na mě a Ewilan. "Podle vašich stupidních výrazů hádám že ste neslyšeli o plamenech vyhnanství. Pojďte se mnou vysvětlím vám to normálně to sice nedělám ale dneska mám dobrou náladu." zasmála se "to je pravda nějak moc se dneska směje." poznamenal Kirito.

"Říkal si něco" zadívala se na něj. "Né nic." "Pak tedy pojďte za mnou kamárádíčkové." nejvíc mě na ní děsilo, že byla vyšší než já. Odvedla nás opodál do lesa. "Nestrácejme tedy čas. V rychlosti, máte přívěšky vyhnanců ? Máte jinak byste tu nebyli pochopitelně. Ty přívěšky jsou dělaný z vzácnýho materiálu. Na Zemi už jsou všechny zdroje vytěžený ale jeho existence je utajená. Původně měl člověka prostě upálit. Takový ohnivý a přenosný elektrický křeslo. Ale nějak se jim to zvrtlo a skončilo to tak, jak to skončilo. Když se budete soustředit na přívěšek a na část vašeho těla ta část vzplane plamenem růsných barev." přerušila výklad a podívala se na Ewilan. "mimochodem pěkný vlasy." zasmála se. Ewilan usměv oplatila "Díky ty tvoje taky." "Taky mám svoje vlasy ráda." znovu se zasmála. "ale k věci. Jsou 3 základní plameny, modrej, zelenej a červenej.

Modrej je plamen odolnosti, zelenej rychlosti a červenej síly. Plamen je určen vaší povahou nebo tak nějak by to mělo bejt. Mimo tyhle tři je tu ještě černej. Ten ale nejde ovládat prostě se vymkne kontrole váš plamen zčerná když ho budete používat dlouho bez přestání. Červená se mění nejrychleji a modrá nejpomaleji. Stačí? Chápete?" zeptala se a můj výraz mluvil za vše. "Ach jo beznadějný amatéři." povzdechla si sleduj. Zapálila ruku ale tentokrát červeně. Pak jsem viděl zem daleko podemnou a probral jsem se až v jedné z chatek. Seděl tam Kirito. "Ahoj přítelíčku tak vidím, že tě naše Akirka přivítala." zasmál se. "Ještě jednou mi řekneš Akirka a předvedu ti jak se loučím." ozvalo se zpoza jeho zad. Pomaličku a se strachem v očích se otočil. Následně rychle zmizel. "Zajímavý zážitek." pousmál jsem se ale bolelo to. "Zajímavý přístup." usmála se. "možná budeš mít polámaných pár žeber ale to se podá dříve či později si zvykneš." vstala a zase odešla nejspíš chtěla jenom vystrašit Kirita. Koukal jsem z chatky ven a nebyl jsem schopen vstát z lůžka.

Pozoroval jsem co se venku děje. Najednou se ozval křik : "Bouřka se blíží!" chvili jsem nechápavě sledoval jak se všichni rychle přesouvají do největší budovy. Pak doběhl kirito hodil mě přes rameno a odnesl k ostatním. Asi za hodinu přišla bouřka a ničila co jí přišlo do cesty a následně i to co bylo vedle její cesty. Kupodivu hlavní budova na trase nebyla a přežila nájezd tornáda. Pršelo další dva dny.



Po dvou dnech přestalo pršet a já už jsem byl schopný sám chodit. Zjistil jsem, že tahle bouřka se tu opakuje každý měsíc pouze v jiný den a v jinou dobu. Pozoroval jsem oblohu a zpustošené okolí.

"Vrátila se!" ozval se někdo koho jsem ještě neznal. Akira se otočil a blesku rychle vyrazila ven.

Osoba na kraji lesa zahodila pytel, který nesla na ramenou a vydala se jí naproti. "Páni to ale musel bejt přátelé." podivila se Ewilan. "Jo kdyby přátelé.." pronesla Laila. "Radši bychom měli vypadnou kousek dál." upozornil Kirito a všichni se klidili. Ozvala se rána, další a další. Asi za pět minut utichly. Běželi jsem se podívat co se stalo. Trosky vesnice byly rozmetány všude kolem a místy byla vidět nějaká díra. Z hlavní budovy zbyl jeden sloup a pár třísek jako základna. Na jednom konci si ustlala Akira a na druhém mě neznámá dívka. Hlasitě oddechovaly. "Příště vyhraju!" prohlásila dívka sebevědomě. "Pche...tak to nehrozí." odfrkla Akira.



Ukázalo se, že dívkou byla Ria, žije tady 4 roky. Akira 6. Jsou to největší rivalky a kándidátky na titul "Nejsilnější vyhnanec". Titul lze získat v turnají, který se koná každý rok. Akira a Ria se již 4 roky střídají v pozici vítěze. Poprvé vyhrála Ria. Prý jen proto, že jí Akira podcenila. Dokonce se na tom po mírném dohadování shodly. Tedy skoro. Na 3. místě je pak Kirito, rezignuje kdykoliv by měl s jednou z nich zápasit. Další v pořadí se prý rok od roku liší. Letošní turnaj ještě neproběhl a byl jsem pozván abych se ho zůčastnil. (Nikdy mě tam nedostanou !).



Když jsem se vrátil z od potoka, kde sem se byl umýt všiml jsem si, že Ria s Akirou stojí v pozoru.

Před nimy stál muž. Vlastně mi spíš připomínal horu. Měl minimálně 2 metry. Vyslechl jsem zajímavý rozhovor. "Co ste si ksakru myslely, že děláte ?! Zbořily jste hlavní stan a jedinou bouři odolnou budovu!!!" křičela hora. "No toje toho." odfrkla si Akira. "No vlastně sme ho rozbily záměrně." mrkla na Akiru Ria. "Ano přesně tak." pronesla Akira sebevědoměji než obvykle.

"Dobře tedy a důvod?!" "No nelíbil se nám." pronesla Ria. Hora zčervenala rozzuřením "Jo tak on se vám nelíbil. Dobře tedy je to dobrý důvod. Tak víte co ? Postavíte nový hlavní stan lepší, odolnější ale hlavně hezčí!" Zařval mávl rukou a odešel. "Taková debilní výmluva." pronesla Ria a lhostejně odcházela. "Taky s jí vymyslela ty." pronesla Akira. V tu ránu byly čelo na čelo jedna u druhé. "Chceš se prát?! Co ty …." byly přerušeny horou chytil je za límce a odnášel směrem k lesu. "Nééééé.." křičely jednohlasně. "Aspon na nečem se ty dvě shodnou." Zasmál se vedle mě nějaký starší muž. "ehm... Kdo jste?" Zeptal jsem se ho. "No řekněme že přítel." pousmál se. Nasledně odešel pomáhat s opravami. Když už svítil měsíc uprostřed noční oblohy, byly opravy dodělány pouze Akira a Ria se nevrátily. "Kdepak je ted asi Akirka?" zasnil se Kirito. Najednou mu zmizel smích z tváře "Mám takovej divnej pocit..." zašeptal a cukavě a pomalu otáčel hlavu. Otočil se a oddychl si. "uff myslel jsem že je za mnou, začínám být paranoidní." zasmál se "To není to čeho bych se bála." ozvalo se za ním. Akira tam stála vedle Rii obě byly sedřené a za nimi ležela hromada dřeva. Akři přimo hořely oči stímhle výrazem, potkat ji v noci tak uteču a nejspíš se z traumatu už nikdy nevyléčím. Kirito se dal na uprk a Ria se trošku zvláštně šklebila. Jeden by se v noci bál, že ho chce znásilnit. Prohlížela si tábor. "Zdá se mi to tu nějak jiný." "Neřikej, taky sto pomohla zlikvidovat." stál kirito najednou za ní a pak už prchal před oběma zdejšími stvůrami. Hora mu nastavil nohu a Akiru s Riou opět chytl za límec. "Vidím Kirito, že chceš pomoc s výstavbou hlavního stanu. Tak sedejte do práce ať to do rána stihnete!" zařval a všichni tři se bleskurychle pustili do práce. "Páni netušil jsem, že ty dvě by mohly někoho poslechnout." udiveně jsem se obrátil na Lailu. "Je to náš "kapitán" byl kdysi v armádě a jeho hlas má něco do sebe." to jsem musel uznat jeho děti by nemusely přežít výchovu. "A co ty jak jsi pokročil s plamenem?" otázala se mě Laila. "ehm... no tak nějak..... nijak ." chechtal jsem se jako idiot. "Chápu tak bež za tam tím mužem v plášti, poradí ti." pronesla jako by mě do ted neviděla. "Kdo to vlastně je? Dneska jsem ho viděl poprvé." "no chlapče myslím, že na to ti tady nikdo nedokáže odpovědět. Oběví se a zase zmizí. Nezdrží se dýl než dva dny. Tvrdí, že je přítel. O plamenech ví naprosto všechno."

zajímá mě kdo to je musím to zjistit ! "Měl bys jít už teď myslím že ráno zase odejde." prohodila ještě Laila když nesla tác s jídlem k pracujícím. Šel jsem tedy za ním. "vím, že je muž. Tvrdí že je přítel. Vždycky příjde jen na chvíli. Kdo to sakra může být." uvažoval jsem. "Copak bys potřeboval?" vyrušil me z uvah jeho hlas. "Vlastně bych se vás chtěl zeptat na něco ohledně Plamene vyhnanství." poškrábal jsem se na hlavě. "Hmm to je nadlouhé povídání. Bež si odpočinout a zítra ráno v 7:00 se tu sejdem." odešel pryč. "Jak mám sakra poznat kolik je hodin!

Nemám hodinky ani mobil." "Postav si sluneční hodiny." Ozvala se Ewilan. Zase sem uvažoval na hlas. Povzdech jsem si a odešel prostě vstanu brzo a počkám tam pomyslel jsem si a šel spát. Nutno říct že na pláži se spí dobře ale v noci je tam zima.

Když jsem se probudil slunce už svítilo a hlavní stan byl dostaven dorazil jsem na místo srazu a muž už tam stál. "Tak tedy půjdeme." řekl a vydal se směrem od vesnice.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama